Páteční večer patřil „Baby shower party“. Už jen měsíc do porodu… Bože, jak to uteklo. Hledám první zprávu na WhatsAppu, kdy nám to Lucka poprvé psala.
Samozřejmě jí nenajdu, od té doby jsme si toho napsaly už tolik. Jsem
ráda, že je mám, tolik skvělých přátel, někdy si říkám, jestli si je všechny
vůbec zasloužím.
Poukázky na focení, které jsme jí koupily, zajišťuje naštěstí
někdo jiný, jinak by se taky mohlo stát, že se fotit nebude, ehm... Mám to
jako vždycky natěsno. Ve čtyři musím být ve školce, i když je oficiálně do půl
šesté, kdo by tam dítě v pátek tak dlouho nechával?...Jen tak mezi námi,
já i někdy jo, ale nechci být za krkavčí matku, takže to musím stihnou. Vypnout
rychle počítač, sbalit se a letím. Na 4 to nestíhám, ale jsem tam o půl páté,
tak pořád dobré.
Sobota ráno.
Ráno, bez kocoviny, protože už delší dobu
nepiju. Zbudí mě chrápání. Richard zachumlaný u mě pod peřinou spokojeně
oddychuje. Dneska mám po dlouhé době možnost se vyspat, ale nechce se mi. Musím
balit, protože R. odjíždí na týden k našim. Budeme mít týden pro sebe. To
zní jako pohádka. Mám naplánováno milion věcí, ale nebudu si dělat iluze, že je
všechny stihnu. Bude stačit půlka. Chci si hlavně odpočinout a sejít se s těmi,
kterým to už dlouho slibuju.
Neděle ráno
Odjíždíme... Možná bude Richard plakat, říkám si. "Tak Riki, my jedeme, budeš tady s babičkou a dědou a pojedete pro Domču (bratranec)"...mám na krajíčku. "Ano, mami, čau! a pusu".
Tak čau lásko moje, vím, že všechno co mám naplánované nestihnu, protože budu po Tobě tesknit, ale to je úděl nás matek ♥
Okomentovat